Březen 2015

Strašidlo v pivnici

29. března 2015 v 18:40 | Yuki |  Moja tvorba
U nás v malej dedinke chúliacej sa medzi kopcami sa nachádza jeden opustený dom. Podľa mňa, každá dedina, či mesto má svoje schátralé budovy, čo svojim pustým vzhľadom dráždi našu fantáziu.
A ani, tento nieje vínimkoú, stojaci na okraji dediny, obkolesený stromami skrýval svoj sporoodetý vzhľad. Tento dom, stavaný z tehál tmavomodrého kobaltu, ktorí časom vybledol, sa díval na svet cez špinou zahmlené okná. Zdobený starou drevenou verandou , ktorú ako starca podopierali zhnité drevené stĺpy, čakajúci na silnejší poryv vetra, aby sa mohli konečne oslobodiť spod tej ťarchy.
Strašidelný vzhľad budovy dotváralo aj okolie. Spoločnosť mu robili staré vráskavé stromy s pokrúteným konármi na, ktoré raz za čas priletel nejaký vtáčik, na zemi v hustej po kolena siahajúcej tráve popretkávanej burinou, kde tu sa mihla mačka. Celí tento obraz pripomínal scénu z nejakého mysteriózneho, či hororového filmu, kde je práve takýto dom jednou z hlavných kulís. A ako aj v tích filmoch, aj tento dom mal svoj strašidelný príbeh. Presnejšie ich bol niekoľko. Jedna hovorila o duchovi ženy čo tam zomrela pri nešťastnej náhode, ako vychádzala z vane pošmýka sa na mokrej dlážke a zlomila si vez. No čo, aj takéto veci sa stávajú. Aj, keď osobne by som tak nechcel skončiť. Ďalšia o mužovi čo sa obesil z nešťastnej lásky. A tá posledná ma zaujala najviac. Hovorí o zvláštnom stvorení čo prebýva na tomto mieste, už od dávna, ešte skôr ako na tomto mieste bol postavený tento dom. Túto historku mi hovorila jedna stará žena, ktorej láskavú tvár zdobilo mapa hlbokých vrások a z rukami ako pergamen, čo sa neprestajne vŕtali v zemi. Totiž, táto starenka bola miestna bylinkárka. Svoju bystrú myseľ necvičila, nielen rôznymi krížovkami a tajničkami, ale aj všakovakými lektvarmi čo si sama vyrobila. Možno bola stará, ale vedela o všetkom a všetkých v tejto dedine.
Miestny ju nazývali bosorkou a mali pred ňou rešpekt, niektorý sa jej báli. Ani sa im nečudujem, sam som uveril poverám čo sa o nej šírili.
Znova som sa dostal do potýčky s chalanmi z našej školy a ako vždy som uháňal ako besný zajac celú dedinu. Bola to neodbytná banda, ktorá prahla po krvi a nezastavila sa pred ničím. Teda. Skoro pred ničím. Ani som nevedel ako som sa dostal, až k tomu domu, ale bola som vďačná aj za to. Vedel som, že sa tam neodvážia ale otázka bola či sa tam odvážim ja. Pohľadom som zavadil o približujúce sa objekty. Potom som sa zadívala na dom . Srdce my bilo ako zvon. Bud sa nechám zmlátiť alebo sa skryjem a možno ma trafí šľak. Jedno či druhé sa mi nepozdávala ale nakoniec som sa vydal k domu. Nemal som veľa času. Vybehol som po schodoch, ktoré bolestne zastonali pod ťarchou mojich nôh. Zdrapil som zhrdzavenú kľučku a potiahol k sebe. No dvere ma nechceli pustit dnu. Akoby ma chceli ochrániť, pred tou hrôzou skrývajúcou sa vnútri. Ale v tejto chvíli, mi bola milšia táto varianta. Zaprel som sa do dverí s celou silou ale nič začal som do nich búchať a kopať. "Toto nieje možné," pomyslel som si. Pozrel som sa za seba banda, už stála pred bránou odhodlávala sa k útoku.
"No ták otvorte sa, prosím,"kopol som do nich. Na to sa dvere podchílili a nado mnou, niečo zapraskalo. Rýchlo som vletel dnu a zabuchol som za sebou. Vtom priestorom zaznel bolestné zakvílenie a hneď, nato nasledoval ohlušujúci buchot. Až po nejakej chvíli mi došlo, že to bola strecha verandy. Rýchlo som sa otočil a snažil sa otvoriť, ale nemalo to žiadny účinok. Z hrôzou som si uvedomil, že som tu uväznený a bol som si istí, že tí tam vonku mi nepomôžu.
Strach ochromil moje telo, zovrel ma do svojho ľadového objatia. A ja som s očami sovy pozeral do tmi pred sebou. Započúval som sa do ticha, čo vládol všade na okolo. Po nejakom čase, čierna tma o kúsok ustúpila.
Stál som uprostred neveľkej haly. Na ľavo odo mňa, sa týčilo strmé schodisko a na pravo bol vchod do ďalšej miestnosti. A oproti mne sa nachádzali ďalšie dvere. "Možno to budú dvere do záhrady,"pomyslel som si s nádejou. Pomaly som vykročil k dverám. Na čo podlaha podo mnou nesúhlasne zaškrípala. Zastal som a s napätím som čakal či od odniekiaľ, niečo nevyskočí. V hlave som mal namaľovaný obraz, toho tajomného stvorenia prebývajúceho v tomto dome. Nevypadal nejak mierumilovne a strach mi skreslil, ešte viac túto predstavu.
Možno sú to dvere do záhrady ale pokojne môžu skrývať vchod do brloha príšery. Váhal som, znova som sa porozhliadal okolo. Nakoniec som sa rozhodol ísť k otvorenej miestnosti. Trasúcimi kolenami som vstúpil dnu. Ocitol som sa v kuchyni. Matné svetlo predierajúc sa z špinavých okien odokrilo malú utulné zariadenú kuchinu. Na moje prekvapenie tam bol poriadok. Všetko bolo úhľadne poukladané na svojom mieste. Nevidel som tam žiadne známky po špine či prachu. "Zaujímavé."

Strach pomaličky, ustúpil zvedavosti. Posmelení som sa rozhodol pokračovať v prehliadke. Tohto v úvodzovkách krásneho domu. Pomaly som vystúpil hore schodmi, nezaobišlo sa to bez nadávok pri zrážke so chodom. Skôr podráždený ako vydesený som sa dostal hore. Tam, na mňa čakalo ďalšia dvojica zavretých dverí ukrývajúcich svoje tajomstvá. Stále so štipkou ostražitosti som otvoril jednú z komnát. Na moje prekvapenie a aj úľavu na mňa nič nečíhalo. Izba osídľovalo, len ticho a poriadok. To bolo fakt čudné. Za ten čas, čo tu nikto nesídlil by tu malo biť aspoň tonu prach a záclony pavučín. Hovoril mi zdravý rozum. Jediné, vysvetlenie je to, že tu fakt niekto musí bývať A ja musím zistiť, kto alebo čo. Bol som rozhodnutý, že na to prídem. Veď aj tak som sa odtiaľto nemal ako dostať. A toto bolo príjemné rozptýlenie, bez tak nudného života. Pousmial som sa nad tou poznámkou a vykročil som k ďalším. A znova nič. Zadíval som sa cez špinou pomaľované okná. Nebo sa začalo sfarbovať do oranžová s jemným nádychom šedej, ktorá uzatvárala nebo. Zvečeríevalo sa .Hlavou mi prebleslo, či sa o mňa neboja naši ale tú myšlienku som zavrhol. Rodičia mali na práci niečo ine ako sa strachovať o svoje jediné dieťa. Vzdychol som si a pobral som sa dolu schodiskom. Asi, tak na pol ceste ma s premyšľania vytrhol buchot. Strach ma znova paralyzoval, no iba na pár sekúnd. Potom som sa z odvahou bojovníka rozbehol dolu. Stál som znova v hale zadýchaný som jastril pohľadom ale nič som nevidel. No moje uši boli citlivejšie, zachytili nepatrný šuchot a potom nejaké rýchle klopytanie. Otočil som sa za zvukom. Nič. Aj, keď som to nevidel bol som si istý, že to je niekde blízko. Nahliadol som do kuchyne, na zemi ležala kovová lyžica. Žeby myš, pomyslel som si. Potom som za sebou začul ďalšie buchnutie. Mihom som bol znova hale. Pred dverami. Chvíľu som váhal ale napokon som stisol kľučku. Prekvapené oči sa dívali na otvorené vráta plné tmy a biely jazyk zo schodov, vedúce do neznáma .Tak toto som nečakal. Aspoň som to mal predpokladať, veď skoro každý dom má pivnicu. Veľkú tmavú pivnicu. A čo v nej je ? Vmysli sa mi ako s hmli začala vynárať tá moja predstava strašidla. Cúvol som. Niekde tam dolu v tej hlbine sa niečo ozvalo bol to nejaký buchot a potom šuchot. Premýšľal som čo to môže byť. Prestalo to ale o pár sekúnd sa ozval veľký rachot, až mi v ušiach zaľahlo. Priestorom sa ozvalo bolestné kvílenie. Cítil som ako sa mi postavili vlasy dupkom, ani čoby ma elektrina potriasla. Otočil som sa na päte a zabuchol som dvere. Srdce mi išlo vyletieť z hrude. A strach po mne liezol ako pavúk. Čo mám robiť. Pribehol som k vchodovým dverám a pokúsil som sa ich otvoriť, no márne. Nijaký zázrak sa nekonal, kým som bol preč. Doriti. Prešiel som celí dom, okrem tej pivnice ale žiadni ďalší východ som nenašiel. S únavou čo mi sadala na viečka. Sadol som si a opral sa o vchodové dvere Aj keď to by bolo asi zbytočné, keby sa niečo stalo. Ďalšia z možnosti bude priami led cez okno. Miestnosťou sa pomali zakrádala tma a jej plášť padol aj na mňa.

Pokračovanie na budúce.

Čo ďalej

29. března 2015 v 13:28 | Yuki |  Téma týždňa

Čo bude ďalej, to sa pýta mnoho z nás, nielen iných ale seba samých. Túto otázku si kladieme, keď nevieme čo ďalej. Hlavne sa to týka našej budúcnosti. Je fajn, keď si robíme pláni do budúcnosti ale niekedy sa stane, že nám to nevýjde a potom hľadáme ďalšie východísko, ďalšiu cestu. Každé ďalšie rozhodnutie nám určuje čo sa bude ďaléj diať . Niekedy za to môžeme my, inokedy niekto iný. Náhoda, osud, šťastie. Dávame tomu mnoho mien....




Jeden sen malého vtáčika

21. března 2015 v 13:19 | Yuki |  Téma týždňa
Bol jeden vrabčiak, menoval sa Edo. Edo na pohľad rovnaký ako ostatný v jeho rodine a predsa iný. Jeho inakosť sa skrývala v jeho malom srdci. Bol to jeden jeho odvážny sen, či túžba skôr by sa dalo nazvať.
A čo to bolo? No náš malí Edo túžil mať ostré tesáky ako britva, štyrí rýchle, neposedné nohy, uši čo zachytia všetko a veľký nos, čo všetko vypátra. A aj hustí, kožku, čo zimu odplaší. Eduard chcel byť psom.
"A to prečo?"pýtali sa ho zo smichom ostatný. Na čo im hrdo a bes štipky hanby odpovedal takto. "A prečo nie. Pes je veľký, silný. Má zuby čo rozdrvia kosti. Bystré oči, ktorým neunikne nič. Citlivé uši a nos čo je ako radar a hlavne sa ho nik nebojí. Smelo a nebojácne si kráča ulicami, narozdiel od nás, čo sa zľakneme každého menšieho zvuku, či pohybu.
"Ale, nemá krídla čo uletia,"obhajovali sa.
"Male telo čo sa aj do malej dierky skryje."
"A krásne hlások."
Tieto argumenty, čo i by boli pravdivé, on si stál za svojim pevne.
Byť psom je lepšie ako vrabcom a hotovo!"vyhlásil ostro. Ostatné vrabce sa, buď smiali alebo neveriacky krútili malými hlávkami.
"On sa musel zblázniť,"hovoril jeden.
"Musel spadnúť z hniezda, kde bol ešte malí,"pridal sa ďalší.
"Prežral sa červíkov a to mu udrelo na mozog."
Snažili sa mu to vyhovoriť, no on sa nedal. Bol to ako trieskania bambusu o zem.
S hnevom odletel preč.
Smutný a nahnevaný pristál na konári strej brezy. Ta sama stála na okraji cesty.
S prázdnym pohľadom sa díval na ruch mesta. Na postavy ľudí mihajúcich sa na okolo. Pár lesklých očí zaujal pohyb. V tom ruchu ulice sa, po medzí ľudí preplietol jeden túlavý psík. Pozorne ho pozoroval. A v duchu si predstavoval ako by to bolo.
"Naozaj tak veľmi chceš byť týmto stvorením,"ozvalo sa od odniekiaľ.
Edo sa otočil za hlasom. Na neďalekom konári sedel vrabec, ale tento bol trocha nezvyčajný, pierka na koncoch krídel boli zlaté.
Chvíľu sa naň ohromene díval, potom odpovedal.
"Áno chcem. Život psa je naozaj zábavný."
"Naozaj?"
"Naozaj."
"Tak budíš, nech je po tvojom."
Nevedel ako sa to stalo, ale zrazu jeho oči zahalil závoj tmi.
Zo tvrdého spánku ho prebrala ostrá zmes vôni.
Vyhrabal sa na nohy. Sprvoti ničomu nerozumel, ale potom si to uvedomil a bol z toho vedľa ako ta jedľa.
V ten istí deň, keď sa slnko ukladalo na spánok. Edo veselo a šťastne pobehoval po uliciach mesta. Plnými dúškami si užíval každí okamih svojho nového života. Behal, štekal, naháňal všetko živé čo videl. Všetko bolo dokonalé, dokým sa neozval jeho žalúdok. Pokúsil sa loviť hmyz, ale to mu nešlo, nebol taký rýchli, ako keď bol vtákom a červíky mu nenasýtili hladný žalúdok, ktorí sa ozýval čoraz častejšie. Tak sa vídal na prieskum. S hladným žalúdkom začal uvažovať o svojom rozhodnutí. O tom aké to bolo a aké to je teraz. Ako tak blúdil hladný a vyčerpaný po uliciach mesta do mysle sa mu začali vkrádať pochybnosti. Boli dotieravé ako komáre za horúceho dňa.
"Tak sa zdá, že to nebol až taký dobrí sen."
Ale stým, už nemohol nič urobiť, aspoň si tak myslel.
Prešlo niekoľko dní kým, konečne natrafil na nejakú tu potravu.
Nos ho zaviedol k lavičke v parku. Na nej pokojne sedel muž a s veľkým nasadením si vychutnával vyprážané kuracie krídelká. Stál tam tak dlho, že slinami pod ním urobili mláku. V hlave mu skrsol plán, ktorí bol riskantný, ale nič inšie mu nenapadlo. Zobral všetku silu čo mu zostala a keď
sa muž nepozeral s rýchlosťou ako strela sa vyrútil na papieroví kýblik s mäsom. Z rachotom padol na zem. Edo nelenil, zhrabol do papule koľko sa mu zmestilo a trielil preč. Za sebou začul nahnevané hromženie muža. Keď si bol istí, že je bezpečí, tak si s pokojom vychutnal svoju korisť. Týmto spôsobom obživí sa mu darilo prežiť nejaký ten čas, dokým si naňho nezačali dávať pozor ľudia nevolali naňho odchytovú službu. Edo si bol istý svojou rýchlosťou, preto sa nebál. Ale prišla zima a jej moc ľadového žezla neuľahčovala život na ulici. Ale on sa nevzdával. Niekedy ho napadli spomienky na minulosť. So smútkom hľadieval na oblohu a spomínal aké to bolo.
Jedného veľmi chladného dňa sa Edo vybral na svoje obľúbené miesto, kde si bol istí, že nájde vyberané kúsky. Ale na jeho prekvapenie, tam naň čakali šarhovi a chytili ho. Akokoľvek sa snažil spierať nedokázal sa oslobodiť.
Edo skončil v malej tmavej klietke,obil nahnevaný a smutný štekot iných uväznených psov. Bojoval o svoju slobodu, ale časom ho opustila, nielen sila, ale aj nádej na slobodu.
A tak skončila voľnosť jedného malého vtáčika, ktorému sa splnil sen, ale mnoho krát do svojo konca ľutoval svoj sen.
"Biť vtákom nebolo, až také zlé."
Bola jeho posledná myšlienka.

V tichu jedného rána sa na modrú oblohu zniesol jeden malí vtáčik.




Základní zákony naší tělesné energie

18. března 2015 v 20:13 | Yuki |  Niečo na zamyslenie
Znalost na nás působí ovlivňující silou.
Znamená to, že ta či ona informace může jak pozvednout vaši náladu, to jest dodat vám energii, tak i vaši náladu pokazit, tedy snížit vaši sílu.
Závěr: filtrujte informace, které se k vám dostávají. Omezte nebo vůbec vyřaďte kanály, jimiž se k vám dostávají negativní informace. Rozšiřte pozitivní kanály.
Život je energetickým pohybem.
Proto má-li vaše tělesná energie dosahovat patřičné úrovně, nesmíte připustit žádnou nečinnost organismu. Ani fyzickou, ani duševní.
Závěr: více se hýbejte, poznávejte nové věci, neustále se rozvíjejte, volte nové cíle a naplňujte je.

Energie se k člověku dostává zvnějšku různými cestami: jídlem, vzduchem, vodou, smyslovými orgány, vnímáním. Jestliže některý z těchto kanálů funguje špatně, energie jím postupuje jen omezeně nebo nepostupuje vůbec. Naše energie poklesne, klesáme na mysli a naše výsledky se zhoršují.
Pro neomezený přísun energie je nezbytná rovnováha našeho tělesného a duševního stavu, našeho chování a toho, co je kolem nás.
Ke zvýšení vlastního energetického potenciálu pozorně sledujte vzájemné vazby mezi vnějšími událostmi a svým vnitřním stavem.
Závěr: sledujte reakce svého organizmu a v maximální možné míře omezujte události, které mají negativní dopad na to, jak se cítíte.
To, na co soustřeďujete myšlenky a pozornost, ovlivňuje významně úroveň vaší energie.
Jestliže se většinu času něčím zneklidňujete, máte obavy a strach, bude vaše energetická úroveň velice nízká. Samozřejmě, čím větší je váš neklid a obavy, soustředění na ně, tím větší jsou vaše energetické ztráty. Důvod je nasnadě: negativní myšlenky nás vybíjejí, pozitivní naopak nabíjejí.
Závěr: pozornost věnujte tomu, co chcete získat a jak toho dosáhnete. Zbytečné obavy přenechte jiným.
Čím lepší je kvalita vašeho trávení, čím méně energie na tento proces vydáváte, tím méně vzniká škodlivých látek a toxinů a tím více zdraví prospěšných látek získáváte.
Závěr: hlídejte si kvalitu jídla a dbejte na dobré trávení.
Některé potraviny trávíme snadno, jiné vyžadují velké energetické výdaje a když je jíme, vede to k únavě a snížení aktivity.
Závěr: Dávejte pozor na to, jak se cítíte po tom kterém jídle. Pokud se vám někdy chce spát, nebo cítíte úbytek sil, znamená to, že byste ve svém jídelníčku měli něco změnit.
Stres a další negativní reakce ovlivňují úroveň tělesné energie a také trávení nežádoucím způsobem. K odstranění těchto jejich účinků je nutná relaxace a odpočinek. Ty jsou navíc spojeny s činností, která vám zvedne náladu.
Příroda má své zvláštní rytmy. Pokud svou činnost vyvíjeme v souladu s nimi, naše energie a efektivita vzrůstají. Pokud přírodní rytmy porušíme, efektivita upadá a cítíme se unaveni.
Životní prostředí - lidé, příroda, město - rovněž ovlivňuje stav tělesné energie.
Našich pět smyslových orgánů jsou energetické kanály, jimiž může energie přicházet, ale také unikat.
Váš život, to je váš osobní rozvoj, nikoli služba nějakým vnějším objektům. Jestliže někomu nebo něčemu sloužíte, vydáváte na to energii. Když pracujete na svém rozvoji, svou energii zvyšujete.
Aby váš energetický systém fungoval efektivně, potřebujete období odpočinku duševního i tělesného. Jeden celý den v týdnu byste měli věnovat odpočinku a relaxaci. Jednou za čtvrtletí byste si měli dopřát třídenní minidovolenou.
Ke zvýšení životní síly je nezbytné soustředit se na její zdroj - na energii zvnějšku. Nezaměřujte se na to, že pociťujete nedostatek sil, že jste unaveni. Řešení nespočívá ve snižování únavy, ale v dobíjení energie. V důsledku vás únava opustí.

20 příznaků vaší úspěšnosti v životě

17. března 2015 v 18:53 | Yuki |  Niečo na zamyslenie
Několik příznaků ukazujících, že jste v životě úspěšní, i když si to ani sami neuvědomujete
Čas od času potká každého z nás nezdar. To je běžná věc, přesto však musíte najít způsob, jak sebe a svůj život vidět pod jiným zorným úhlem. Někdy nevěnujeme dost pozornosti "maličkostem". Ve skutečnosti však i když nejste milionář, nežijete v elegantní vile a nejezdíte v automobilovém supermodelu, neznamená to, že jste smolař. Všechno je právě naopak.
Uvádíme tu 20 příznaků vaší úspěšnosti v životě:
1. Vaše vztahy nejsou tak dramatické, jako bývaly
Dramatismus ve vztazích není projevem zralosti. S věkem zrajeme, stáváme se moudřejšími a uvážlivějšími. Pokud se vaše dřívější vztahy vyznačovaly dramatismem a dnes jsou již spíše poklidné, jste na cestě úspěchu.
2. Nebojíte se požádat o pomoc a podporu
Žádat o pomoc naprosto není projevem slabosti. Ve skutečnosti je to projev síly. Nikdo z lidí nedosáhl svého úspěchu izolován od ostatních. K dosažení cílů je důležitá sladěná kolektivní práce. Žádost o pomoc je jasným důkazem, že jste jako osobnost vyrostli.
3. Zvýšili jste vlastní standardy
Netolerujete špatné chování jiných ani svoje vlastní. Sebe i jiné máte k odpovědnosti za vlastní jednání. Dnes už neztrácíte čas s "energetickými upíry", kteří se dříve ve vašem životě vyskytovali.
4. Zbavili jste se všeho, co vás neuspokojuje
Na první pohled to může vypadat jako narcisismus, ale není tomu tak. Láska k sobě samému je důležitou podmínkou úspěchu. Máte se rádi natolik, že dokážete říci NE všemu, co vám nepřinese štěstí, nepodpoří vás v dosažení cíle a naopak vás to táhne ke dnu.
5. Věci se mají tak, že jste hrdí na toho, koho vidíte v zrcadle
Ideálně si musíte sami sebe vážit v každém okamžiku. Ale i pokud tomu tak není, pokuste se být co nejčastěji pyšní na svůj odraz v zrcadle. Mějte rádi sami sebe, vždyť jste úžasní!
6. Chápete, že chyby a nezdary jsou součástí osobnostního růstu
Ne každému se daří být vždycky stoprocentně úspěšný. To je prostě nereálné. Život se skládá z vítězství a ztrát. Pohlížejte na své neúspěchy jako na schůdky k něčemu lepšímu. Ve skutečnosti takový pojem jako neúspěch vůbec neexistuje. Musíte se naučit brát takové chvíle jako součást podivuhodné cesty.
7. Máte svůj vlastní podpůrný systém - jsou to lidé ochotní vám kdykoli pomoci
Máte-li přátele, kteří jsou připraveni kdykoli vám pomoci, ale i takové, kteří se jenom tváří jako kamarádi, znamená to, že jste úspěšní. Už jste se naučili poznat podraz a dokážete ze svého okolí vytěsnit všechny, kteří jsou schopni vás podrazit v nejmíň očekávanou chvíli.
8. Málokdy si stěžujete
Protože si uvědomujete, že ve skutečnosti žádné důvody ke stížnostem nejsou. Pokud jste prošli hroznou životní zkušeností, pokud jste museli přežít nejednu ztrátu, pak všední nezdary pro vás nemohou být tragédií. Úspěšní lidé to vědí. Právě proto přijímají všechno s vděčností.
9. Radujete se z cizích úspěchů
Pokud jiní dosáhli úspěchu dříve než vy, neznamená to, že vy jste smolař. Lidé, kteří dosahují vrcholů, úspěchům jiných tleskají. Čím více pozitivní energie předáte jiným, jejich vítězstvím, tím více máte šancí stát se vítězem na své vlastní cestě.
10. Věnujete se zájmům, na kterých stále pracujete
Nestojíte na místě. Víte, že umíte něco krásného, co vám umožní přinést svůj vlastní vklad tomuto světu. Máte jedinečný dar a talent. Nejen že to víte, ale stále pracujete na jejich využití.
11. Máte cíle, k nimž směřujete
Pokud snad nemáte nějaký sen, za nímž krok za krokem kráčíte, pak prostě pomalu umíráte. Úspěšní lidé si vytvářejí cíle, jsou zaujati jejich sledováním, chtějí je přeměnit v realitu.
12. Máte sny, které se naplňují
Nehledě na "propady", k nimž v životě dochází, musíte pokračovat třeba i ve velmi dlouhé cestě za naplněním svého snu. Musíte udělat všechno, aby se vaše přání stala skutečností. Až poznáte sladkou chuť vítězství, uvidíte, jak vás bude posilovat na cestě k dalším činům.
13. Soucítíte s ostatními
Člověk bez soucitu je vnitřně mrtvý. S empatií naplňujete svět energií a láskou. Úspěšní lidé to vědí. Mají druhé lidi rádi jako své bližní.
14. Jste milováni a milujete
Láska je nebezpečná, pro lidi je někdy i strašná. Je to to jediné, o co vždycky usilujeme, vždycky je však s tímto citem spojen i určitý strach, že budeme odmrštěni. Pokud jste své srdce dokázali otevřít natolik, že jste milováni a milujete, jste úspěšní.
15. Role oběti není nic pro vás
Víte, že úspěch se k vám neotočí vždycky tváří. Nicméně právě vy jste tvůrcem svého života. Úspěšní lidé vědí, že jedinou cestou k dosažení cíle je pohyb vpřed k vítězství, ať se děje cokoli.
16. Nevzrušuje vás, co si myslí okolí
Víte, že všem vyhovět nemůžete. Dobře víte, že jakékoli standardy, podle kterých by společnost posuzovala lidi, jsou nesmysl. Buďte věrni sobě a své polovici, ať si o vás lidé říkají cokoli.


17. Situaci hodnotíte vždycky kladně
Život může být plný zklamání, pokud ho chceme vidět právě takový. Pokud ne, díváme se na nezdary jako na nové příležitosti k učení. Ani jedna špatná zkušenost nemá zapadnout jen tak, protože v sobě nese nové poučení.
18. To, co nelze změnit, berete tak, jak to je
Pohlédněme pravdě do očí: v životě je mnoho věcí, které změnit nemůžeme. Všechno, co můžeme dělat, je přezkoumat vlastní hledisko. Pokud se vám daří měnit svůj postoj k negativním situacím, jste úspěšní.
19. To, co můžete změnit, měníte
Pohlédněme pravdě do očí ještě jednou: existuje obrovské množství věcí, které změnit můžeme. Úspěšní lidé vždycky překračují negativní rámec a začínají jednat.
20. Jste šťastní
Pokud jde o mě, je právě tohle hlavní kritérium úspěšnosti. Není důležité, kolik peněz máte na účtu, jak velký máte dům či byt a kam jezdíte na dovolenou. Pokud se cítíte šťastni, jste v životě úspěšní.
I kdybyste snad v těch 20 bodech nenašli vůbec nic společného s vámi, nic si z toho nedělejte, nestojí to za to. Buďte šťastni, že se k vám hodí aspoň něco. Až to bude třeba, přihlásí se i to ostatní. Jen pokračujte dál a vzhůru.
zdroj
http://www.pronaladu.cz/20-priznaku-vasi-uspesnosti-v-zivote/


5 jistot, které si máme připomínat každý den

17. března 2015 v 16:56 | Yuki |  Niečo na zamyslenie
1. Přestaň o sobě špatně smýšlet!
Jsi unikátní osobnost. Když o sobě pochybuješ a nevěříš si, urážíš tu velikou sílu, která tě přivedla na tenhle krásný svět. Mysli na to častěji.
2. To, co si o tobě myslí jiní, je jejich věc!
Pokud někdo nedosáhl úspěchu v oblasti, v níž tě hodnotí, jeho mínění nemá žádnou cenu. Lidé na cestě osobního rozvoje následují ty úspěšné a napodobují je. Na odsuzování nemají čas. Jiné lidi odsuzují ti neúspěšní, kteří přešlapují na místě a bojí se jednat. Zajímají tě snad názory neúspěšných?
3. Uvědom si, co děláš!
Кdо jsi, kde jsi a čím se zrovna teď zabýváš - tyhle jednoduché otázky ti pomohou dostat se z netečného stavu pasivity, kvůli kterému lidé věčně odkládají své věci na potom. Tento stav ti brání změnit svou pohodlnou, navyklou existenci a brzdí tvůj rozvoj.
4. Žádné nezdary neexistují, existuje pouze zkušenost!
Dokonce i když na své cestě k cíli narazíš na problémy, pamatuj, že je to možnost, jak svou cestu upravit, nikoli důvod ji opustit.
5. Začni prostě něco dělat!
Člověku jsou pochyby vlastní. Svou cestu nikdo nedokáže na sto procent předpovědět, ani zbavit se veškerých pochybností. Nejlepším lékem na nejistotu a strach je pustit se do toho!

http://www.pronaladu.cz/5-jistot-ktere-si-mame-pripominat-kazdy-den/


Tieto veci si musím pripomínať stále :D Lebo som človek, ktorý si moc neverí. A dúfam, že si postupom času uvedomím čo v sebe mám. A tiež podobne zmýšľajúci.

zdroj

6 způsobů jak získat to, co skutečně chceš

14. března 2015 v 15:16 | Yuki |  Niečo na zamyslenie
Několik praktických rad, které vás naučí krok za krokem změnit svůj život v ten, o kterém jste vždycky snili!
Sen je nezbytným zdrojem životního cíle, povzbuzuje nás ke zdokonalení a odhalování vlastních možností. Sen skrývá informaci o našich potřebách a přáních. Sen by měl mít každý. Měli bychom si vážit svého snu a každý den se přiblížit k jeho naplnění.
Objevte 6 způsobu dosažení toho, co si přejete, a váš pohled na svět se změní. Začnete věci jinak vidět. Nové vidění vás povede k celkové změně. Zdolání cíle vás přivede ke splnění snu!

1. Vyměňte ohranou desku!

Nastal čas ke změně vlastní subjektivity v realistickou objektivitu. Většina lidí si v podvědomí dokola přehrává své nedostatky. Někdo se vidí objektivně, jiní se spokojují s marnivým sebeklamem. Dokáže člověk vytvořit svůj objektivní obraz? Zkuste to: zavrhněte všechny dosavadní názory a hodnocení. Podívejte se střízlivým zrakem na své dobré stránky a zapište si je. Potlačte negativní myšlenky, zdůrazněte své klady a vytvořte si vlastní kladný portrét. To je první krok k sestavení takového životního programu, o kterém jste dříve pouze snili.

2. Prověřte pevnost svých cílů!

Máte cíl? Pojďte, prověříme jeho pevnost. Je to docela snadné. Musíte si jen představit, že už jste ho dosáhli. Jaké pocity se vás zmocnily? Získali jste, co jste si přáli - a co budete dělat dál, jste spokojeni s tím, čeho jste dosáhli? Jste-li nadšeni - výborně! Pokud se nadšení nedostavilo, zvolte si jiný cíl. Nezapomeňte, že život se skládá ze zkoušek a omylů, proto změna cíle v pravý čas a správným směrem je dalším krokem k sebezdokonalení, nikoli ústupem. Nebojte se prověřit pevnost svého cíle, vždyť tím nabíráte velké zkušenosti.

3. Uvědomte si, že nevelká délka života je kompenzována jeho šíří.

Nemá cenu omezovat se jen jediným cílem. Vždycky nám někdo vnucuje nějakou volbu, ale to ve skutečnosti jen omezuje naše možnosti. Člověk musí procítit všechnu mnohostrannost života, aby našel právě to, co mu doopravdy přináší uspokojení. Vezměte si Einsteina: hudbu nemiloval o nic méně než fyziku. Nijak mezi nimi nevolil, nalézal se v jednom i druhém.
V Mexiku mají pěkné přísloví: "Život je krátký, ale široký." Věřte, že na realizaci všech svých cílů máte času dost. Věnujte se všemu, o čem jste snili, vyzkoušejte své možnosti všude, kde se dá, abyste pochopili, co z toho potřebujete právě vy! A když se vás někdo zeptá: "Co chceš od života?", odpovězte bez váhání: "Všechno!".

4. Uvědomte si sílu negativního myšlení.

Jak často jste si stěžovali, fňukali, nadávali a rozčilovali se? Od dětství slyšíme, že to není správné. Ale ve skutečnosti je to dobře! Je jenom třeba dané emoce vyjadřovat správným způsobem. Kolik z nás si musí každý den odříkat něco příjemného, dobrého, překonávat strach a zklamání nejrůznějšího druhu! Sklopit přitom odevzdaně hlavu a říkat "To už je osud…" - to není správné, není to dokonce ani normální. Naučte se vyjadřovat emoce, které vám naplňují srdce, když vám je zle nebo smutno. Staňte se hercem nebo herečkou a rozpoutejte pořádnou hysterickou scénu, vypusťte svou bolest ven! Zbavíte se negativních myšlenek a bude vám lehčeji. Budete moci jít dál.

5. Buďte sami sebou! Klidně si to můžete dovolit!

Život máme jen jeden, proto ho musíme využít co nejvíc. Rovnou si vezměte tužku a notes a sestavte seznam toho, co byste v životě chtěli dělat. Zapište doslova všechno. A teď se zamyslete: kdyby vám zbýval jen půlrok života, co byste z toho seznamu vyškrtli? Vznikl nový, jednodušší, kratší seznam? Výborně! Právě do těchhle věcí se pusťte. Samozřejmě, že váš život projde docela zásadními změnami, ale na to se neumírá. Začnete žít zajímavě, tak, jak jste to sami chtěli!

6. Začněte žít dnes!

Sedmnáctiletý chlapec se na univerzitě ve frontě na index setkal se šedovlasým dědou. Mladík nevydržel a zeptal se :
- Promiňte, že se tak drze ptám, ale co tu děláte?
- Zapisuju se na univerzitu
, odpověděl starý pán s úsměvem.

- A kolik je vám let? - mladíkův údiv neznal mezí.
- Sedmdesát.
- Ale až skončíte, bude vám čtyřiasedmdesát…
- Čtyřiasedmdesátky se dožiju v každém případě, už se vší vážností odpověděl děda..
Tento příběh krásně dokládá, že roky letí a neohlížejí se na naše přání, na naše uskutečněné nebo neuskutečněné cíle. Místo prázdného utloukání času však můžeme dělat milion báječných věcí. Využijte tu chvilku mezi budoucností a dneškem právě teď!

zdroj http://www.pronaladu.cz/6-zpusobu-jak-ziskat-to-co-skutecne-chces/

Co chtějí muži od vztahu?

12. března 2015 v 11:27 | Yuki |  Niečo na zamyslenie
Konečně by už někdo měl říct, co ve skutečnosti moc, moc, ale opravdu moc chtějí chlapi!
Našla som niečo zaujmavé čo vás možno zaujme.
Otevřte jakýkoli life-stylový časopis pro ženy. Určitě v něm najdete článek typu "Co ženy očekávají od vztahu a jak toho dosáhnout". Existuje bohužel mnohem míň publikací, kde své potřeby ve vztazích mohou ventilovat muži.
Takže tady je sedm věcí, které muži skutečně ve vztahu chtějí:
1. Cítit se jako tvůj hrdina
Nechceme být váš Clark Kent. Chceme být váš Superman! Chceme, abyste nás viděly, jak létáme mezi mrakodrapy a chytáme střely v letu. Chceme vás vzít do náručí a ukázat vám celý svět. Nebo abyste se tak aspoň cítily. Víme, že to všechno je tak jako tak náš úkol, ale nic se nevyrovná pocitu, když v tebe žena věří, když tě má za neporazitelného! Když nám dokážete dát pocit, že jsme neporazitelní, my vás dokážeme přesvědčit, že jste nejkrásnější na světě.
2. Podpora
Nedávno se objevila nová trendy trička pro dámy. S nápisem "V každém případě mě miluj". Přesně taková trička by se měla dělat i pro muže. Když cpeme talíře do myčky, plácáme hlouposti před vašimi kamarády a necháváme zvednuté prkýnko na záchodě, neříkejte si v duchu prosím vás, že jste nám přece už tisíckrát řekly, že nás máte rády tak či onak… a že tedy přežijete i tohle. Uvnitř každého chlapa totiž žije chlapeček, který občas prostě zapomene, že už je muž… A každý chlapeček občas šlápne vedle, ne snad proto, že je zlý, ale protože je zvídavý a taky se dost těžko soustřeďuje.
Bezvýhradná podpora ženy - to je to, co z chlapce dělá chlapa jak se patří.Jenom tehdy, když nás budete brát takové, jací jsme, se budeme snažit stát se ještě lepšími.
3. Být informován
Strašně moc žen neodhalí před mužem své city, protože nechtějí narušit jistou dosaženou rovnováhu. Nebo prostě proto, že se bojí. Jenomže když se nevyjádříte, my nic nevíme. Nevíme o vás všechno, celou pravdu. Dovolujete nám poznat jenom jakousi reprezentativní část, místo toho, abyste nám řekly všechno.
Partnerství ale roste a nabírá sílu tím, že starosti se překonávají společně. Měly byste vědět, že pokaždé, když něco nedopovíte do konce, stavíte zeď uvnitř posvátného prostoru vzájemného vztahu. Určitě nechceme, abyste nás zahrnovaly nekončící slovní záplavou. Ale věřte nebo ne, skutečně chceme vědět, jaké jste doopravdy.
4. Parádní sex
Existuje sex. A pak existuje skvělý sex. Takový, který vás úplně zbaví zraku a zároveň zostří vaše smysly a city a vám se zdá, že jste jediní v celém vesmíru. Řekněme si na rovinu: Muži se podívají rádi. Jsou jako veverky. Rádi se kouknou na něco zajímavého. Ale je rozdíl mezi "všimnout si" a "chtít něco lepšího". Skvělý sex přiměje muže, aby si pomyslel. "Hm, tahle je pěkná, ale tu, co mám, tu bych nikdy ani za svět nevyměnil za něco jiného".
Zaslepující sex není obyčejný sex. Je to zcela unikátní spojení s někým, kdo nás nutí snít o něm nebo si v práci vymyslet nemoc, abychom s ním mohli strávit celý den v posteli a věnovat se milování. Je to takový druh blízkosti, který už s nikým jiným prostě není možný.
5. Slovo na "K"
Komunikace. Bez ní je každý vztah zbudován na písku. Rádi bychom mluvili napřímo. Rovnou. Náznaky nechápeme. Chceme, aby všechno bylo maximálně jasné. Víme, že když věci vysvětlujete vy, není to to samé, jako když o nich mluvíme my. Nechcete, abychom jen myli nádobí. Chcete, abychom ho chtěli mýt. Dobře, chápeme. OK, tak nám to ale řekněte! Vysvětlete nám, jaký typ komunikace máme dodržovat.
Pro mnohé z nás komunikace evidentně není oblíbeným předmětem. Potřebujeme návod. Obecně řečeno, muži se zpravidla řídí logikou a ženy city. Půjdete-li vstříc naší logice, budeme hledat klíč k vašim citům.
6. Potit se
Nic pro nás není víc sexy než sportovat spolu s partnerkou. Sledovat, jak se potíte a jak makáte na svém těle nás motivuje, abychom o sebe víc dbali. Chceme vás vidět reálné. To neznamená nahé. Když společně sportujeme, mění to životní styl. Ne že jen spolu mluvíme. Něco spolu děláme. A to je sexy.
7. Mít svůj vlastní život
Mohli bychom o tom i mlčet, protože vysvětlit tohle někomu, koho milujete, fakt není jednoduché… Ale my skutečně potřebujeme svůj vlastní život. Doopravdy. Chceme, abyste ho měly i vy. Abyste měly svoje kamarády, svoje záliby, svoje zájmy. Jasně, že vás chceme podporovat ve všem, do čeho se pustíte, že chceme být součástí všeho, co je pro vás důležité. Ale chceme taky, abyste si zachovaly svou individualitu.
Protože když nemáte nic jenom svého, stojí naše vztahy jen na jedné noze. Kromě toho fakt, že máte svůj vlastní život, nás motivuje k tomu, abychom měli svůj vlastní. Víte co, zapomeňte na nohy… Pojďme své vztahy radši posadit na kola. Jedno pánské a druhé dámské. No a společně… jedem!

http://www.pronaladu.cz/co-chteji-muzi-od-vztahu/


Životné poslanie

11. března 2015 v 11:52 | Yuki |  Téma týždňa
Každý na tomto svete má svoje životné poslanie. Zmysle života, ktorí sa snaží naplniť. Niektorým sa to podarí za krátky čas, zistiť čo je to. Iným to trvá trocha dlhšie, s kým na to prídu a ďalší na to neprídu vôbec. Na tomto svete sa potuluje mnoho duší, čo si nenašli svoju životnú cestu. Stalo sa to z mnoha dôvodou. Zlá životná situácia, zlé rozhodnutia, zlé osoby a mnohé iné, čo im zobralo nádej a silu na splnenie svojich snov a aj oni samy SA VZDALI. Nechceli ďalej bojovať.

Na našej ceste životom sa potýkame z mnohá ľudmi, či situáciami čo nás oberajú o energiu. Ale my sa nemôžeme, len tak vzdať. Nechať sa ovplyvniť rečami ostatných. Musíme zaťať päste a kráčať ďalej.

Mojím životným poslaním, aspoň si myslím a cítim to tak, je stať sa spisovateľkou alebo umelkyňou, ktorej obrazy potešia človeka. Jeho dušu.


Bolo by fakt super nájsť ľudí, ktorím by sa páčili moje diela. Dúfam a verím, že sa mi to podarí. Je to môj zmysel života.

Svet plastu

4. března 2015 v 15:58 | Yuki

Prečítal som si mnoho článkov na túto tému, mnohé ma oslovili a asi najviac tento http://smile-la.blog.cz/1503/svet-z-plastu Páči sa mi ako je vyjadrený. A preto, je ťažké povedať to iným spôsobom, ale hádam si nejako poradím :D

21storočie je storočie plastov, je naozaj ťažké si to bez neho predstaviť, keď viem, kde všade sa nachádza. Plast ma svoje výhody a aj nevýhody. Je tu a my sa sním musíme popasovať. Musíme nájsť spôsob ako ho zúžitkovať. A jedným stých spôsobov je, že ho budeme recyklovať. Je spôsobom, keď môžeme dať plastu iný tvar, farbu, konzistenciu. Iní rozmer. A tým môžeme pomôcť tomuto svetu, ktorý je ním zahltený. Nezatracujem ho, ešte sním môžeme mnoho urobiť. JE IBA NA NÁS AKO SA BUĎE UBERAŤ NAŠA BUDÚCNOSŤ. ČO PONÚKNEME DALŠEJ GENERÁCII.